Za prvé by to měla být krása, takže rostliny a zahradní doplňky by měly být sestaveny do harmonických kombinací vyvolávajících pohodu. Rostliny seskupujeme podle jejich estetických vlastností, především podle tvarů a barev. Musíme přitom dbát i na to, aby vytvořené rostlinné společenství ladilo s doplňky a obytným stavením. Celek pak musí nenásilně navazovat na okolí. V přizpůsobení zahrady okolní přírodě bývá nejvíce krásy. Snažme se tedy odpozorovat, jaké rostlinné druhy spolu rostou ve volné přírodě a podle toho pak vytvořit rostlinné kombinace v zahradě.
Druhým požadavkem je místo pro odpočinek. Tím může být například lavička v příjemném zákoutí, případně prostor kolem ohniště nebo terasa zařízená obytnými doplňky.
Třetí požadavek je obytná hodnota zahrady. Zahrada totiž dává bydlení další dimenzi, specifickou atmosféru, kterou vytváří komplex barev, vůní, hry světel a stínů. V obytné zahradě, kterou právem považujeme za část nebo součást obydlí, chceme nejen odpočívat, ale také třeba studovat, jíst či spát. Základním předpokladem k tomu je soukromí. Park i zahrada mají mnoho společného, park nikdy nebude mít pro člověka dar intimity, nerušeného soukromí.
Obytnou hodnotu zahrady zvyšuje její spojení s bytem. Každé okno vedoucí do zahrady by mělo poskytovat proměnlivý obraz, který vypadá jinak ráno, jinak v poledne či večer, jinak na jaře, v létě, na podzim nebo v zimě. Venkovní prostor by se měl řešit tak, aby poskytoval nejpůsobivější scenerii z místa nejčastějšího výhledu. Zahrada má souviset s obytným prostorem nejen na pohled, ale i fakticky – do obytné zahrady mají vést z bytu alespoň jedny dveře. Obytnou zahradu můžeme využívat jak ve dne, tak i večer a v noci, ovšem za předpokladu příznivého počasí. Pak je třeba zajistit světlo, případně i teplo.
V obytné zahradě se promítají potřeby jednotlivých členů rodiny (dětí i dospělých). Uspořádání zahrady často věrně zobrazuje nejen záliby, ale i vkus a estetické cítění jejího majitele.